Mám ráda historku z jedné starší knížky Ivanky Deváté. Muž v ní zmiňovaný dostal tuberkulózu. Součástí léčení měla být výživná jídla, tuk, vejce, smetana atd. Jenže souběžně s tím se milý pán nakazil žloutenkou. Ta se pochopitelně s tučným jídlem neslučuje, jaterní dieta vyžaduje krmě, pokusím se citovat, „jalové, na vodě dušené, na cukr bohaté“. Ovšem to by milý pacient nesměl trpět i cukrovkou… Celé líčení je zakončeno rezignovaným „tak mi teda řekněte, co já mám vlastně jíst“.
Připadám si v posledních dnech trochu podobně. Rozhodla jsem se, že po nedělní oslavě koblihových prvních narozenin začnu s redukčním režimem, tj. vynechat nebo aspoň drasticky omezit sladké, omezit přílohy, přidat zeleninu a libové maso. (Původně jsem s tím čekala na odstavení, ale vypadá to, že se v dohledné době nedočkám.) A jak už to tak bývá, organismu se nechtělo čekat, najednou jsem přestala mít chuť na moučníky, přestala jsem si sladit kávu atd., zkrátka samá pozitiva a sociální jistoty. Kromě estetické motivace mám k dietě ale i zdravotní – nejspíš vlivem ročního kojení se poslední dobou nějak odvápňuji a začínají mě bolet kolena, tahání už cca desetikilového stáleještěkojence je taky znatelná zátěž na klouby, tak jim chci odlehčit aspoň od vlastní váhy. Jenže pak jsem se svěřila mamince s tím, že bude mít pochopení – asi před patnácti lety prodělala kolenní endoprotézu, po mnohaletém utrpení z artrózy. „Jani, asi by to chtělo přestat jíst maso,“ řekla mi rodička zkroušeně, protože tušila, že mě to nenadchne. Nenadchlo. Prý se jí bolesti zhoršovaly i po kuřecím, jen ryby a mořské plody byly ok. Prohnala jsem tohle tvrzení googlem… a skutečně mi vyhodil nějaké studie, že vegetariánská dieta v kombinaci se středomořskou (ryby, zelenina, olivový olej) měla na bolesti kloubů velmi příznivý vliv.
Chtěla jsem to ignorovat, ale nějak mi to nejde, když to v té hlavě mám. Takže k denní porci Colafitu a dvou tabletek vápníku jsem ještě začala vynechávat maso a opravdu si připadám tím líp, čím míň ho sním. Úplně jsem vyloučila šunku k snídani, bojím se i kuřecího vývaru a masa si ještě pár soust dám, především kvůli už naplánovanému jídelníčku, ale cítím, že ho jíst fakt nechci. Já! Jeden z posledních lidí, od koho bych kdy čekala vegetariánství!
No. Jenže to má několik háčků, žeano. Většina vegetariánských jídel, která znám, je založena na luštěninách, těstovinách, rýži, bramborech nebo pečivu. Přičemž poslední čtyři chci omezovat kvůli hubnutí a většina zástupců první skupiny se zase úplně neslučuje s kojením (jako ano, nedá se to srovnat s novorozeneckými kolikami, ale nadmout se koblih ještě pořád umí a pokud můžu jakkoli podpořit jeho co možná nepřerušovaný spánek, potažmo dobrou náladu, ráda to udělám). Takže mi zbývá zelenina (taky jen některá), vejce, ryby a mléčné výrobky. A přemýšlím, jestli dát další šanci sojovému „masu“.
To jsem na sebe teda zvědavá.
