Tohle je favorit můj i Lvíčka a žádné léto se u nás bez ní neobejde. Když jsem byla malá, vypila jsem jí při pauzách letních dobrodružství hektolitry. Z neznámých lexikologicko-etymologických důvodů tomu s Lvíčkem říkáme žumbaráda – u nás doma to byla nevznešeně „voda s citrónem a cukrem“ a přesně to to taky je. Ale dokonalost nepotřebuje víc než tři ingredience 🙂

Pravá limonáda
Litrový džbánek vody
Dvě lžíce cukru
Šťáva z poloviny citronu

Opět primitivní – rozmíchat do rozpuštění cukru, lze přidat mátu a/nebo led. Je pochopitelně možné limonádu „zintenzivnit“, dát šťávu z celého citronu nebo dvou, adekvátně víc přisladit… Ale na tu pravou letní žízeň je tenhle lehký poměr pro nás ideální 😉

Ve vedrech, jaká byla minulý týden, se ale nedá být jen o vodě a podle mě nejspíš ani o žumbarádě. Limonády to nejsou, ale jako bonus se podělím o tři studené nápoje, které mi pomáhaly zvládat ty šílené teploty (milovníkům vedra se omlouvám :))

1. Frappé
Do tumbleru nebo uzavíratelné sklenice dejte lžičku instantní kávy, trochu studené vody, podle chuti lžičku cukru (nebo víc) a trochu mléka, zamíchejte. Dolijte studenou vodou, přidejte dvě kostky ledu, zavřete a protřepejte.

2. Ice tea
Do konvice dáme sáček čaje (nebo dva, nebo sítko se sypaným, prostě jak jste zvyklí dělat si čaj) a zalijeme malým množstvím vřelé vody, jen tolik, aby byl čaj ponořený. Po vylouhování dolijeme studenou vodou a přidáme ledové kostky. (Dřív jsem jako idiot dělala konev horkého čaje a musela ji půl dne chladit v lednici nebo do ní vysypat celý mrazák ledu, než mi docvaknul tenhle postup, tak kdyby na tom byl někdo podobně ;))

3. Schorle
Nalijeme třetinu až polovinu sklenice jablečného džusu a dolijeme perlivou nebo – v mém případě – neperlivou vodou, můžeme přidat led. Je to úžasně osvěžující a pila jsem to teď denně 🙂

A příště už slibuju fakt něco sofistikovanějšího – v plánu je okurková, zázvorová a další podle momentální inspirace 🙂

Jahod je ještě ve stáncích dost a dobrá jahodová zmrzka v tomhle vedru, to je motivace vytáhnout vánoční zmrzlinovač z mrazáku 🙂 Recept je primitivní.

300 gramů odstopkovaných jahod
50 gramů cukru
150 ml smetany ke šlehání
50 ml mléka
Lžíce citronové šťávy

Vše rozmixujeme a dáme vyrábět do zmrzlinovače. A jestli nemáme, nezoufáme: zrovna tahle zmrzlina se dá udělat i bez něj, jen s robotickým sekáčkem nebo tyčovým mixérem. Stačí jahody zmrazit a rozsekat s ostatními ingrediencemi (v tom případě lze cukr i úplně vynechat – v původním receptu jsem jeho množství výrazně snížila, a to mi věřte, že já sladké ráda 😉 – a ostatní dávkovat od oka a přizpůsobit vznikající konzistenci).

Jo, a happy 4th of July 😉

Začnu trochu mimo pořadí – první nebude ani nejjednodušší, ani nejoblíbenější, ani nejoriginálnější, ale kdyby někoho navnadila, chtěla jsem, aby ještě měl šanci si ji udělat – sem a tam na nějakém stinném místě ještě pár bezových květů zbylo. Takže.

Na půl litru sirupu potřebujete:
0,5 litru zchladlé převařené vody
0,5 kg cukru
1/2 citronu
20 g kyseliny citronové
5-10 květenství bezu

Bezové květy opatrně opláchneme vodou od prachu a broučků, snažíme se nevymýt veškerý pyl 🙂 přelijeme převařenou vodou a necháme do druhého dne louhovat v lednici. V téhle fázi můžeme, ale nemusíme přidat kyselinu a citron na plátky, popř. jen šťávu. Po 24 hodinách přecedíme a rozmícháme ve výluhu cukr, popř. citronovou šťávu a kyselinu, pokud jsme ještě nepřidali. Uchováváme zavíčkované nejlépe v ledničce.

Na limonádu nalijeme do sklenice sirup podle chuti, rozředíme vodou nebo sodovkou, přidáme led, eventuelně snítku máty. Já vím, já vím, to už je primitivní… ale děsně dobré, hlavně v současných vedrech 🙂

Především v Irsku si Lvíček zamiloval carrot cake. Pro mě to není natolik srdeční záležitost jako třeba banoffee pie, ale taky si ho ráda dám. Ale upéct ho? To musí být děsně složité, ne?

Opak je pravdou, ani za mák (nebo za mrkev? ;))! Od Petitky jsem získala tenhle recept. A jelikož jsme na to jenom dva, udělala jsem ho z poloviční dávky do ikeácké formy srdce. Vyšlo to akorát a byl výborný.

Upravené dávkování:
2 vejce
1 hrnek hnědého cukru
1 lžička vanilkového extraktu (dala jsem vanilkovou esenci, ehm :))
1,5 deci oleje
1 hrnek polohrubé mouky
1 rovná lžička jedlé sody
1 rovná lžička prášku do pečiva
špetka soli
1 lžička skořice
1,5 hrnku nahrubo nastrouhané mrkve (4-5 ks)
1/2 hrnku vlašských ořechů

Poleva:
250 gramů Lučiny ve vaničce (nebo Philadelphie)
1 hrnek moučkového cukru
1 lžička vanilkového extraktu
šťáva z 1/2 citronu
1 lžíce másla (proti popraskání)

Vyšleháme vejce s cukrem a extraktem, přidáme olej a suché přísady. Vmícháme mrkev a ořechy a pečeme v menší dortové formě cca 1 hodinu na 175 stupňů. Po vychladnutí prokrojíme, slepíme obě poloviny cca jednou třetinou polevy a zbytkem potřeme vršek a boky dortu. Dobrou chuť 🙂

Ozdobený marcipánovou „mrkvičkou“ byl pro Lvíčka k svátku… je to už měsíc, no 🙂 ale byl to dost nabitý měsíc, tak holt až takhle se zpožděním… 😉

Musím se k něčemu přiznat: nikdy jsem nedokázala číst foodblogy. Vždycky jsem podlehla nadšení, našla nebo si nechala doporučit pár desítek českých i zahraničních stránek, nastrkala si je do čtečky… a stejně, jako po pár letech vyhazuju nadšeně zakoupené balíčky pohanky, polenty a červené čočky, jsem je po pár měsících s haldou nepřečtených příspěvků mazala. Nejspíš potřebuju autory nějak blíž znát, protože poslední dobou pravidelně a nadšeně čtu jídelní blogy dva: Pradobroty a Kublanku.

Podle Marcely z Pradobrot celkem často a většinou s velkým úspěchem peču. Zato Kublanku jsem zatím sledovala hlavně pasivně, ať už blog nebo (mnohem déle) instagram: baví mě krásné obrázky a fantazíruju nad úžasnými jídly, jejichž příprava je pro mě ovšem asi tak dostupná, jako kdyby DIY návod na výrobu dřevěné poličky zmiňoval jako první krok „nařežte si vlastní prkna a vykovejte hřebíky“. Všechno from scratch a popsané sice zvládnutelně, ale tak, že by mi příprava jednoho jídla zabrala dva celé dny. Ale jednu věc jsem chtěla zkusit hned, jak jsem ji uviděla – brioche bouclette. Něco mezi prázdnými buchtami a přednaporcovanou vánočkou. Ale zase – vykrajovat kolečka, válet kytičky…? Takže tady je postup pro lemry jako já 😉

12 gramů čerstvého droždí rozdrobíme do 140 ml vlažného mléka se dvěma lžícemi krupicového cukru a počkáme, až se začne tvořit pěna. Do Boženky navážíme 350 gramů hladké mouky, půl lžičky soli, lžičku vanilkového cukru, 80 gramů změklého másla, dva žloutky a přilejeme kvásek. Necháme elektřinu prohníst, pak těsto necháme přibližně zdvojnásobit objem a vymažeme si máslem dortovou formu. Já měla jen asi čtyřiadvaceticentimetrovou, takže to do ní nedokynulo, příště možná nějakou jinou.

A teď. Vyválíme placku, ano, ale vykrajovat kolečka a motat z nich po třech kytičky? Ain’t nobody got time for that, takže si nakrájíme placku na pásy, z nich nařežeme obdélníčky a srolujeme je do formy 🙂 odtrhávat to půjde taky a dá to tak pětkrát míň práce 😀 Necháme hodinu vykynout, pomažeme dvěma lžícemi másla rozpuštěnými s lžičkou (sladkofil dodává radši dvěma nebo i víc) tmavého cukru a pečeme v troubě na 180 °C asi 25 minut. Před podáváním pocukrujeme nebo pomažeme marmeládou, medem, nutelou… přiznám se, že by mi v tom bývaly strašně chutnaly rozinky, tak to příště zkusím asi s nimi. I když to už fakt budou mini odtrhávací vánočky 😉

Asi je to smutný, že mi oslavy převzatých svátků vycházejí aktivněji než některých tradičních nebo českých státních, ale na svoji obranu musím uvést, že existuje mnohem víc návodů a nápadů, kterými se můžu inspirovat. V případě Halloweenu mi byl asi největší inspirací Google a jeho sváteční menu – od té doby (2011) vždycky dělám doma těstoviny s očními bulvami a párkové mumie.

Fajn recept na eyeball pasta tady, párkové mumie jsou jednoduché – zamotáte párky do tenkých proužků listového těsta, aby koukaly konce, a upečete v troubě. Až budou děti větší, chtěla bych páchat takové kravinky jako oranžovou nealko bowli s plovoucíma ledovýma rukama nebo muffiny ozdobené želatinovými červíky 🙂 Do té doby mám aspoň halloweenská vykrajovátka na cukroví. Letos začala podobné motivy prodávat i Tescoma! V úterý pak L. a B. vyřezávali dýňáka a dneska jsem z odřezků udělala dýňovou polévku – inspirace tady, ale bez brambor, kmínu a sojovky, dýně bylo od oka (stejně jako mléka a smetany) a muškátového oříšku tak na trojí přejetí struhadla – obávám se, že „nastrouháme jeden muškátový ořišek“ je formulace skoro žalovatelná 🙂

Včera jsem Lvíčkovi zmínila, že chci s Brigitkou udělat halloweenské sušenky. Zkroušeně se na mě podíval – asi dva týdny před stěhováním jsme pekli kachnu a shodli se, že něco tak tučného a náročného na trávení si dopřejem nejdřív na Vánoce – a zažadonil „a upečeme si svatomartinskou husu? Přišel jsem na to, jak obejít pojistku u trouby!“ 😀

Tahle stránka podzimu mě baví…

PS: bux.cz má super halloweenskou soutěž, nevydržela jsem čekat do zítřka 😉

„Přinesl jsem ti švestky,“ pochlubil se Lvíček minulý čtvrtek, potom, co jsem si posteskla, že jsem jela na trhy pro švestky a vrátila se bez nich. Nojono, jenže já je chtěla na švestkový koláč a když jsem je neměla, už dávno jsem upekla makové buchty z řepánkové směsi z mrazáku. Takže co se skoro kilem a půl švestek? Něco jsme snědli, pár švestiček zplesnivělo a vyhodila jsem je… ale zbýval ještě pytlík a mně bylo líto s ním nic neprovést. A zároveň jsem neměla čas ani sílu na nějaké velké pečení, takže mě napadl crumble.

Když jsem googlila recept, narazila jsem na svoje oblíbené pradobroty, takže to bylo jasné. Neměla jsem ani tmavý cukr, ani tmavou mouku, zato jsem měla pytlík mandlových lupínků, které jsem potřebovala zpracovat… takže to nebylo zdaleka tak zdravé, ale pořád dobré 😉 jen jsem musela navrch přidat pár lupínků másla, protože na mandle jsem si vzpomněla až potom, co jsem dala do drobenky všechno ostatní. Příště bych s nimi nahradila polovinu dávky vloček. Ale výsledek byl výborný, ať už se zakysanou smetanou nebo klasickou šlehačkou 🙂

Popravdě, ten název je na celém moučníku jednoznačně nejstrašnější. Protože výsledek je úžasně vláčný, „mokrý“ a přitom nadýchaný… a zkrátka člověk by se toho užral. A všechno jenom díky tomu, že jsem koupila podmáslí – nejmenší/jediné balení měli litrovku – do Lvíčkova narozeninového dortu, kam jsem použila asi 100 ml a zbytek mi bylo líto jen tak vylít. A nenašla jsem žádný rozumný recept na podmáslový perník, zato jsem si vzpomněla, že jsem kdysi slyšela o „buchtě“ z podmáslí. A taky jo.

Recept je odtud, ale dovolila jsem si ho trochu poupravit pro běžné snídaňové účely.

Smícháme 1,5 hrnku hladké mouky, 1 hrnek moučkového cukru (výsledek mi přišel zbytečně moc sladký a to nejsem z těch, kdo z receptů ubírají cukr už preventivně – tady bych ale příště dala klidně tak 3/4 hrnku), 1 lžičku jedlé sody, 1 vejce, 1 hrnek podmáslí, 1/2 hrnku oleje a vanilkový cukr, nalejeme do vymazané a vysypané formy a dáme péct na 180 °C, recept uvádí 20 minut, já dodám – prostě až je upečeno, vyzkoušíme klasicky špejlí. Jelikož jsem nechtěla dělat polevu (neměla jsem zakysanou smetanu, nechtěla jsem, aby to bylo zbytečně přeslazené a muselo se to snadno nakrájet a jíst rukama), zamíchala jsem do těsta rozinky, aby to trochu oživily. Asi bych ani bývala nemusela, ale bylo to s nimi dobré a kdybych měla, dala bych tam i ořechy.

Fotka není, protože na tom nebylo co fotit – vypadá to jako perník a Bibina tomu taky zatvrzele říká „peník“, ale je to fakt dobré 🙂

Mám ráda tvaroh, především jako součást pečených moučníků. Ale teď právě začíná sezóna ovocných knedlíků – včera jsem dělala jahodové a přísahám, že tak dobré jsem nejedla snad ani od babičky. Přitom to byla úžasná rychlovka: máslo s cukrem, vejce, tvaroh, mouka + zabalit ovoce. Dalo se i s pidižvíkem za zadkem.

50 gramů cukru utřeme s 50 gramy změklého másla, přidáme jednu 250g kostku měkkého tvarohu, 1 vejce a 200 gramů polohrubé mouky (já dala 100 g polohrubé a 100 g hrubé). Vypracujeme těsto, případně přisypeme trošku mouky, aby se nelepilo, odkrajujeme nebo odtrháváme kousky a balíme do nich ovoce, v mém případě na každý knedlík jednu velkou jahodu. Vaříme cca pět minut, podáváme posypané strouhaným tvarohem, moučkovým cukrem a polité rozpuštěným máslem – nebo jak kdo rád.

Původní recept. Vaření.cz

A když mi v lednici straší balení měkkého tvarohu a já nevím, co s ním, většinou to skončí jako prošívaná deka. Nepatlám se s prošíváním, prostě nakladu lžící tvarohovou náplň na kakaové těsto, sní se to tak jako tak a já stejně radši velké kusy tvarohu 🙂

Na malý pekáček, který nám vyjde na čtyři snídaňové porce (tj. dvě snídaně), smíchám na tvarohovou náplň jednu kostku tvarohu s vanilkovým cukrem a půlkou vajíčka – buď mám třeba zbylý bílek z jiného vaření, nebo tu druhou půlku vajíčka dám do těsta. Podle potřeby rozředím mlékem na „plnicí“ hustotu. Na těsto smíchám 1 hrnek polohrubé mouky s 1/2 prášku do pečiva, 1-2 lžíce kakaa, 2 vejce, 1/2 hrnku cukru krupice, 1/4 hrnku vody a 1/4 hrnku oleje, zase podle potřeby naředím mlékem nebo zahustím moukou, aby se dalo pohodlně vlít do vymazaného a vysypaného pekáčku. Navrch nakladu lžící náplň a peču na 175 °.

Původní recept opět Vaření.cz.