To teď s oblibou používá Bíba. Něco řekne, a když si to ověřujeme, vzápětí to vezme zpět: „Já jsem si jenom dělala prčičky.“ Kontaminace „prču“ a „srandičky“ nás dostává do kolen 🙂 Prčičky si zjevně dělala, i když jsme ji našli nalezlou do bubnu pračky. To jsem nefotila, protože jsem měla strach o ten buben, ale wtf solidní.

Minulý týden se nic zvláštního nedělo, v sobotu byl na Zličíně jarmark a nějak slabší než loni, v neděli jsme se vydali do zahrad Pražského hradu pro kaštany. Měla jsem chuť dát si k procházení podzimním Hradem Pumpkin Spiced Latte, ale jednak se mi nechtělo stát frontu ve Starbucksu na předražený kelímek přeslazené bryndy, a jednak… jsem prostě neměla náladu na přeslazenou bryndu. Tak jsem si ho udělala doma. Smíchala jsem půl lžičky skořice, po čtvrt lžičkách mletého zázvoru a muškátového oříšku a trochu přejet struhadlo novým kořením. Množstvím podle chuti posypat standardní latte, přidat trochu cukru a/nebo vanilkového extraktu. Hezký podzim, fotky zde 🙂

Posílám rovnou link na fotky. Přijde mi neuvěřitelné, že to není ještě ani týden, kdy jsme v letních šatech jeli do zoo ve Stanici přírodovědců na Smíchově. Dneska v neděli mám pocit existence v úplně jiné galaxii; po dvou dnech nepřetržitého deště a po čtyřech dnech zabavování (opět) nemocného dítěte (navíc taková podivná nanicovatá zadní rýma, takže ji asi v úterý pošlu do školky, buď to ustojí, nebo lehne s „něčím pořádným“, ale takhle by mi mohla klempírovat doma měsíc). Zabavování dětí je o to komplikovanější, že jsem u Vikiho eliminovala televizi, takže se na ni B může dívat jen, když on je v jiné místnosti anebo spí. Zjistila jsem, že mu fakt nedělá dobře, poslední dobou byl schopen prostát den u bedny, vřískat a ukazovat na ovladač. Po odvykačce je z něj mnohem spokojenější dítě, začal si zase sám hrát – ale neodvážím se mu tím pádem ukázat ani ségry videa, aby to nesklouzlo do starých kolejí.

Ztratili jsme mikinu, nikdo neví kde a jak. B ji měla minulý pátek ve školce a když jsem ji chtěla vzít večer na hřiště, nemohla jsem ji najít. Patrně s ní nepřijeli, ale ve školce nebyla a do obchodu s botami, kde byli potom, ji prý nebrali. Byla asi za dvě stovky z Lidlu a L. říká, že se mu stejně nelíbila, ale mně je jí přece jenom líto 😀 byla bavlněná s kapucou a taková praktická. A měla ji snad ani ne měsíc. Ale věci přicházejí a odcházejí, za ztracenou Viktorkovu lahvičku mi Puffin poslala náhradu (děkuju!) a taky jsem včera našla pod postelí pohřešovaný hrací telefon, takže… co se dá dělat.

Držím si palce, ať se B té rýmy brzo zbaví, a jdu spát – minulá noc byla nejstrašnější snad za poslední rok…

(Titulek vysvětlen v albu ;))

Myslela jsem, že včera večer sesmolím popisky a blog. Jenže Brigule řekla ne. Že jí budu číst nebo „vyprávět“, což je hit poslední doby (jak byla u babičky, jak jsme byli v zoo, jak se poblinkala v autě…), s tím jsem neměla problém, ale pak na mě padla únava, B mi pohostinně nabídla místo v postýlce… a pak střih, ve tři čtvrtě na jedenáct Lvíčkův pobavený obličej nade mnou. Už je to poměrně dlouho, co se mi to stalo naposled, ale co… Stejně jsem si chtěla jít brzo lehnout, tak jsem si jen vyčistila zuby a šla pokračovat v krasojízdě. Když jsem se vzbudila, venku svítalo, já neměla ponětí o čase (budík v ložnici přestane svítit ve čtyři, což jsem nikdy nepochopila), pozdější extrapolací jsem vydedukovala, že to mohlo být kolem půl šestý. Asi za půl hodiny vstal i koblih a jelikož dneska usnul v osm, očekávám něco podobného, tak to trochu zkrátím 🙂 Přesněji řečeno asi rovnou skončím, protože stěžejní věci jsem napsala minule a třeba lingvistický rozbor Vikoušova počínajícího řečnění může velmi klidně počkat. Já zas něco sesmolím „mimo pořadí“ na hřišti nebo na procházce 🙂

Fotky zde. Nějak mě děsí, že i když už B chodí dva dny do školky, nestíhám furt v zásadě podobně. Co budu dělat, až mi začne práce?!

PS: zdá se, že teploty konečně klesají a za dva dny má přijít studená fronta! Konečně si dám burčák bez pocitu, že mi zkvasí a vybuchne ještě cestou do pusy 😀

Minulý týden jsme se pěkně zajeli – pondělí všichni v Králíkovi v rádiu, od úterka do pátku Bibi ve školce, já vykydávala ty nejhorší resty za dovolenou a těšila se, jak budu ode dneška zase pokračovat. Jenže v neděli… ale popořadě.

Ještě jsem nezblogla týden mezi dovolenou a výročím, a jak koukám na fotky, v zásadě není co. Snad jen sobota, kterou jsme strávili v Chuchelském háji na hřišti a v zoo a konečně jsem měla pocit, že si to užívají oba, a ne že Vikouše někam odvezu v kočárku, vyklopím, on tam bloumá, nasvačí se, zase ho naložím, uspím a jedeme domů. Velkou část cesty ušel mimo kočár, je to zase už úplně o něčem jiném. Fotky tady.

V pondělí jsme tedy podnikli výpravu do Králíka, kam jsme měli od Lenky voucher. Cestou tam byli oba hodní, Bibina byla v šoumenském módu, takže jsem umírala z jejích hlášek a scének. Překopíruju některé, co jsem cestou v slzách reprodukovala na hangoutech L.:

B má s sebou ovci a říká jí, že se maminka podívá na počasí: „bude pršet, ovečko, no, bude buřina! Za čtyzi minuty!“ Zasměju se a „no tomu se ovečko fakt nesměj“ 😀

Ta samá ovce figurovala i ve scénce v metru, kdy jsme si povídaly o zákazu procházet mezi vagóny, paní na sedačce naproti nás odposlouchávala (no, nešlo neslyšet) a když začala B interpretovat „ovečka říká, že se tam nesmí chodit!“, neudržela se a ohodnotila „to je ale chytrá ovečka!“ Brigule sebou škubla, jak nechápala, že ji může poslouchat taky někdo cizí, zadívala se na paní, vyšpulila spodní ret a zbytek cesty metrem už nepromluvila 😀

-hele, Bibi, tady je ten králík! (mají tam klec s reálným králíkem-maskotem)
-a proč jsi ho sem dala?

Hlášení v tramvaji: příští zastávka Štěpánská
-co to má znamenat? Tady bydlí Štěpánek? (spolužák ze školky 😀 )

Plakát s alzou „a co dělá?“ „Seřezává ceny, dělá akci, aby to bylo levnější“ „a pustíme si ho doma?“ Facepalm… Reklamy na YouTube…
Alza by měla udělat animák…

(konečná v metru): „prosíme vystupte“ „proč oni prosí?“ Ta mě zničí dneska 😀

Vyloženě na poslední chvíli se k nám přidala kamarádka s dvouletou Aničkou a čtyřměsíční Terezkou a já byla v šoku, jak může být miminko hodné 😀 dokonce jsme si díky personálu herny celkem i popovídaly! Děti si pohrály, pak jsem jim objednala velké těstoviny arrabiata rozdělené do dvou mističek (mladý pán se vyžaduje krmit sám, díky čemuž u nás často vzniká paradoxní situace, že mu dám misku, vidličku nebo lžíci a nechám ho osudu, zatímco tu starší kráčmeru krmím… no do maturity to snad nebude) a po obědě jsme pomalu vyrazili domů. Viki v tramvaji usnul a já doufala, že založíme tradici.

Od úterka do pátku chodila B do školky a po školce jsme ještě chodili na hřiště, nebo na zmrzlinu, nebo obojí a užívali si nečekaně teplého konce léta. V sobotu výlet do Berouna a v neděli ráno do Hvězdy. Cestou z Hvězdy usnuli oba, bylo poledne a já byla v příjemném šoku – takže doma v klidu uvařím oběd, odpočinu si (výjimečně jsem měla uklizeno, takže žádné vykydávání Augiášova chléva a dodělávání restů), možná se s Lvíčkem na něco podíváme a večer půjdou spát oba taky brzo, takže večer pro sebe!

Jeden blok před vjezdem do garáže se Brigule probudila a začala zvracet. Vyhodila snídaňový termix naředěný asi půllitrem mléka a zeblila (to se nedá jinak říct) celou svoji čtvrtinu auta. Místo odpočinku jsem hodinu Vanishem a Sanytolem drhla dětskou sedačku i autosedačku (zaplaťRenault že jsou vyndavací!) a Lvíček auto, které ještě celé pondělí do nákupu neutralizátoru pachů smrdělo jak průjezd za hospodou. To jsme ještě pořád mysleli, že to byla kombinace špatné snídaně a houpaček. Večer se vrátila z procházky s L. se stížnostmi, že chce spát, a teplotou asi 37,3. Takže místo pondělní výletové tradice jsme byli doma, dneska jsme byli doma taky, Vikouš usíná o dvě hodiny později, protože není vyběhaný a nemůžu ho ani vyvézt v kočárku, oba si kradou výtvarné potřeby a na střídačku řvou, protože by nejradši koukali na televizi a z 90 % se neshodnou, na jakou pohádku/pořad. Chceme, aby B bylo dobře aspoň dva dny, než se vrátí do školky, a ze mě se do té doby asi stane alkoholik 🙂 a zrovna, když L. ocenil, že už mi snad konečně skončila laktačně-batolecí mateřská psychóza! Ale o tom zas příště.

Fotky zde.

Hezké září přeji 🙂 počasí se sice rozhodlo vzdorovat a přes den je to klidně skoro na plavky, ale rána a večery jsou už krásně, příjemně svěží. Můj vedoucí diplomky mi v konzultačním mailu před odevzdáním napsal „září je krásný měsíc k toulání, ale smutný k práci“. No, s batoletem, co čerstvě začalo vzdorovat v kočárku, toho moc nenatoulám, a co týče práce, v úterý jsem si byla rozložit poslední měsíc rodičovského příspěvku do února 2019, takže teoreticky mě má milý stát na krku ještě dva a půl roku. Takže září budu používat na chození na hřiště a po Zličíně, dokud to ještě jde, uklízení a doufejme, že i psaní.

V půlce srpna měl Lvíček druhou dovolenou a stejně jako tu první, stejně jako minulý rok a i ten rok předtím, jsme ji strávili zcela v duchu moderního trendu, kterému se věnovalo letní číslo ČiliChili. Totiž „staycation“, česky možná „domalená“, dovolená, kdy nikam neodjíždíte, ale jste doma, odpočíváte a jezdíte na výlety. Takoví my jsme hipsteři… Držíme se trendů, které jsme ani neznali, a to jen z toho důvodu, že se nám nechtělo někam se hrabat se dvěma relativně necestovacími dětmi a půlkou domácnosti. Pro mě starosti s dovolenou s malými dětmi bohatě převáží relaxační a poznávací efekt. Opatrně uvažujeme o nějakém lastminutu příští září, ale poslední čtvero letních sezón jsme strávili v režimu „spíme doma, jezdíme na výlety“ a bavilo nás to myslím všechny. (Jako jo, už bych někam jela, ale ten příští rok to bude tak akorát, aby mě nekleplo z lovení batolete z jezírek, bazénů a moří.)

Lvíčkovu dovolenou jsme začali piknikem v Nymburce a nedělním Cyklohráčkem, o kterých jsem už psala. V pondělí přišel zlatý hřeb (radši dřív než později 😉 ) – Mirakulum, o kterém Bibi mluvila téměř nepřetržitě už od letošní první návštěvy. Užili jsme si to zase všichni – a pro unavené rodiče mám tip, červený stánek cestou od hradu k lanovkám a tankodromu má lepší kafe než leckterá plnohodnotná kavárna.

V úterý jel L s B sám do aktivního lesoparku v Řepích a my s V jsme si dali odpočinek u nás na hřišti, na středu jsme měli zase v plánu „celodenní“ výlet, tzn. „uspat zvěř v autě cestou domů“ – chtěli jsme se podívat do místa našeho někdejšího bydliště (zpětně pořád nechápeme, jak jsme tam vlastně mohli skončit?) – do Měcholup. Bibi obešla po svých prakticky celou přehradu, dali jsme si oběd v Hostivaru (skvělé menu, pivo i obsluha!) a děti se tam na zahrádce šťastně zprasily od hlavy k patě 🙂 vtipné bylo, že jsme ráno přijeli, zaparkovali a chtěli si popojet autobusem ke vchodu do lesoparku, i dorazili jsme načas na zastávku a já si říkala, že se radši podívám… „Jak se jmenuje ta zastávka?“ „Newtonova!“ „Hm, tam to ale jede z opačný strany… A zrovna teď“ 😀 tak jsme si zapřebíhali s golfkama Hornoměcholupskou, ale stihli jsme 🙂 Kromě toho jsem ještě odpoledne v Blatničce zastavila Lvíčka, který ve snaze vybrat z několika párů dvě boty nezamatlané od lepidla nezpozoroval, že svršek je sice stejný, ale podrážky má jeden pár světle a druhý tmavě šedé 😉 Mamule saved the day!

A ve čtvrtek následoval zoopark Zájezd, který si opět překvapivě užily obě děti. Bibina, kterou před měsícem v trojské zoo nejvíc zajímaly prolézačky, lanovka a tramvaj, strávila desítky minut pozorováním opic a chameleonů, Viki ušel celou cestu z kontaktního oddělení zpátky k hlavnímu vchodu. Kdyby ještě s námi rodiči souzněl v tom, kam a kdy se půjde, mohli bychom brzo kočárek zrušit 😀

Pátek jsme měli s Viktorkem zase pro sebe, Brígu zničil Lvíček pěším výletem na Bubovické vodopády a v sobotu přišel Den L, o kterém už jsem psala tady – a o neděli pro změnu zde.

Fotky z domalené zde! Krotila jsem se a je jich… rozumně. A omezuju dál 🙂