Moc často to nedělám, ale letos nějak cítím potřebu si sesumírovat plány na tenhle rok 🙂

1. Zhubnout. Nejklišovitější ze všech, ale dlužno říct, že takovýhle cíl jsem měla naposled před pěti lety, začala jsem už v září a taky jsem ho dovedla do úspěšného konce. Jenže holt těhotenství, kdy jsem furt musela jíst nějaké sacharidy, aby mi nebylo blbě, a kojení (kdy jsem zas nechtěla hubnout kvůli mlíku a bohužel nejsem ten typ, který kojením hubne sám) mě vrátilo zase na začátek. Jsem na sebe zvědavá, hlavně v začátcích to chce tunu vůle a odhodlání.
2. Naučit se šít. Už od narozenin mi tu leží šicí stroj ladem. I u něj platí, že nejtěžší je začít – když jsem to zkoušela naposled, málem jsem se zbláznila strachy, že zlámu jehlu a zničím celý stroj a vůbec mi to nešlo, jsem přesvědčená, že až si osvojím základy, bude přece jenom jednodušší si občas pár minut na šití najít. Taky to pochopitelně bude jednodušší v létě, kdy bude přirozené světlo i potom, co půjde Brigulína spát, ale do té doby chci být připravená!
3. Víc psát. Ani ne tak blog, tomu se poslední dobou věnuju docela dost, ale chci se víc věnovat jednak osobním zápiskům o pidižvíně, jednak vlastní tvorbě. Mám něco rozepsaného, ještě na podzim se mi docela dařilo na tom pracovat, ale pak mě to nějak semlelo – vždycky bylo něco důležitějšího. Přesněji řečeno, chci v tomhle roce aspoň něco dopsat. I kdyby to měla být nějaká pitomá novelka o pár desítkách stránek.
4. Vytvořit si portfolio. Blíží se doba, kdy budu muset řešit práci. Nemám iluze o tom, že by se o mě rvali zaměstnavatelé a o Briguli školky, a jsem celkem smířená s budoucím osudem živnostnice (pokud do té doby socani tenhle podvratný fenomén nestihnou zrušit), pravděpodobně v nějaké oblasti příbuzné copywritingu. Ještě příští rok to na nějaké systematické pracovní nasazení s prťousem moc nevidím, ale měla bych už začít rozhazovat sítě, budovat kontakty a dávat o sobě vědět.
5. Být pořádnější. V mém případě to především znamená nenechávat věci, kde mi upadnou od ruky, ale uklízet je průběžně. Vím, že to bude boj, ale je to lepší, než pak dvě hodiny uklízet Augiášův chlév (bez možnosti Herkulova řešení).

Ale hlavně si přeju to, co se nedá předsevzít: abychom všichni byli zdraví, spokojení a měli jsme se rádi 😉

Ať v novém roce najdete všechno, co hledáte 🙂

Trochu z lenosti, trochu z nestíhačky alibisticky přidávám zbytek roku 2013 k jeho poslednímu celému týdnu. Stejně si nevzpomenu na všechno, Vánoce strašně profrčely a Lvíčkovi zbývá už jenom týden dovolené (z osmnácti dnů).

Dealextreme mě dost vypek, když jsem asi měsíc čekala na balíček, smířila se s tím, že do Vánoc už nepřijde, prozradila Lvíčkovi, co v něm bylo (on to tedy uhodl sám, podle tak dlouhé dodací lhůty a absence trackingu, že to jsou hodinářské šroubováky z DX ;)), a 23. byl ve schránce 🙂

Nejstěžejnější zážitek Štědrého dne jsem tady sdílela, nejstěžejnější dárky taky. Když jsme si v sobotu 28. odškrtli poslední návštěvu, těšili jsme se, že teď konečně začne ta dovolená, načež Brigulína v noci na neděli začala hicovat a neděli převážně prospala s osmatřicítkou. Teď už je dobrá, „jenom“ jí tečou z nosu provazy nudlí a chrchlá a nechce jitrocelovej sirup. Prostě děti 🙂

Jinak je ale čím větší, tím rozumnější a občas i hodná! Když jsme v pátek přijeli od praprarodičů z Roudnice, zdála se nám nějaká divná… a ona prostě jenom nezlobila 😀 nezvyk. V Roudnici jsme konečně navštívili místní muzeum, inteligentně o víkendech a svátcích zavřené; bylo opravdu miniaturní, ale stejně jsem si výstavu o workshopech napodobujících život Germánů užila – já tuhletu živou archeologii můžu.

Zjistila jsem, že Jakuba Katalpa je moje spolužačka z bohemistiky. A ukázka Němců mě chytla, jen chci s objednávkou počkat na příští měsíc (teď bylo těch výdajů už FAKT HODNĚ) a taky, až dočtu stávající zásobu. No dobře, nebo aspoň tu Madeleine 🙂 To je vůbec knížka, která mě tak strašně vzdělává v událostech zahraniční politiky v době mého dětství a začínající puberty, kdy pro mě izraelsko-palestinský konflikt, masakr ve Srebrenici nebo genocida ve Rwandě neznamenaly nic jiného než fráze zaslechnuté ve zprávách. Až se stydím, jak mi až teď při četbě leccos dochází a zapadá.

Taky jsem se připravila o povánoční překvapení, kdy jsem uvažovala o koupi Ivanky Deváté na e-readingu a přiznala se Lvíčkovi, že tohle je zrovna jedna z mála knížek, kterou bych chtěla v papíru, protože mám i všechny ostatní (s výjimkou Soužití k zabití, tam se obávám, že bych byla jenom naštvaná, protože Plzáka moc nesnáším). Chystal se mi ji zajet koupit, když jsem volala mámě, jestli mi ji náhodou ještě nekoupila k Vánocům (část dárků si ještě navzájem dlužíme), a ona mi ji ještě slíbila. Na jednu stranu mě mrzí, že jsem mu to překazila, na druhou už mě fakt mrzí jakékoli utracené dvě stovky 😀 mizerný šetření!

Samozřejmě vám všem přeju všechno nej do roku 2014 a teď jdu patlat pomazánky na jednohubky 🙂 sama zatím nevím, jestli budu čekat na půlnoc, vstávat o půlnoci nebo si bouchnem bohemku v půl jedenáctý a na všechno se vykašlem 🙂 Ale číslo se čtyřkou na konci se mi líbí, tak snad to bude fajn rok. Ťuk ťuk, čin čin a tak dále. Snad se tu budem vídat i příští rok 😉

Jo, a Brigule řekla „kafe“. 🙂